Kapitola jedenáctá - Opatruj se

14.12.2014 20:51

Hlasy. Nepřestávaly šeptat. Mluvily o válce, smrti, bolesti a utrpení. Risch měl pocit, jako by je už kdysi slyšel. Šeptají, vysmívají se… Nakonec se slily do jednolitého šumu, který se dal docela dobře ignorovat. Jenže ty hlasy nechtěly být přehlíženy. Rischova lhostejnost se jim pranic nelíbila. Ačkoli jemu se zase nelíbilo, co říkaly. Ale bylo to důležité. On jim ovšem odmítal naslouchat. Řeči o zradě, smrti, střípky legend o lady Samers, vyprávěné Aranou… Měl toho všeho dost! To ho jeho vlastní tělo nemůže ani v bezvědomí nechat být?

V bezvědomí…

Barevné jehlice, Jerom, krev, bolest propalující se mu do mozku…

 

S trhnutím se posadil a lapal po dechu. S prudkého pohybu se mu udělalo okamžitě nevolno. Bez přemýšlení se vyklonil z postele a vyzvracel se na podlahu. Na podlahu z leštěného dřeva, která, jak si záhy uvědomil, se nacházela v jeho pokoji v křídle královského paláce.

Otřel si ústa hřbetem ruky a se zasténáním se svalil zpátky do přikrývek. Cítil se vyčerpaný. Když zaslechl kroky, v duchu zaúpěl. Aena ho sice viděla už v hrozném stavu, ale rozhodně nechtěl, aby byla svědkem toho, jak zvrací na podlahu…

„Běž pryč, prosím…“

Kroky se ale stále blížily. Risch se podíval na příchozího. Zrak měl sice rozostřený, přesto poznal, že v místnosti s ním není Aena…

„Nefe? Co tu děláš?“

Plavovláska se na něj přátelsky usmála. „Pečuji o tebe. Aena bohužel musela doprovodit Aranu na nějaké jednání, ale dala mi přesné instrukce, kterých se držím. A ty se jich budeš muset držet také… Takže žádné pokusy o kouzlení!“ Věnovala mu další povzbudivý úsměv. „Uklidím to tu, odpočiň si.“

Žádné pokusy o kouzlení… Risch byl tak zaměstnán dávením, že si ani neuvědomil, že by se měl v první řadě ujistit, zda se jejich podnik podařil. Ohledně svých rukou necítil žádnou změnu. Pořád měl pocit, jako by mu od zápěstí dál už nepatřily. I když… v dlaních cítil mravenčení…

Nedokázal už déle vydržet tu nejistotu. Pohlédl na své ruce. Měl je obvázané skoro až po lokty. Podle toho, co viděl, měl zápěstí holá. Ale i tak si rychle odmotal obvaz z levé ruky.

Teprve ve chvíli, kdy spatřil své zápěstí, jednu velkou, lesklou, zarudlou jizvu…, dokázal si plně připustit, že je po všem… Úlevně se rozbrečel.

Jakmile to Nefe zaslechla, okamžitě přiběhla.

„Co se stalo?“

Risch se na ni nedokázal podívat. „Nic… Jen je to taková úleva…,“ hlesl.

„Musíš odpočívat, aby ses uzdravil. Sice ti s tím můžu hodně pomoct, ale musíš nabrat brzy nové síly…“ Jemně se dotkla jeho ramene a zatlačila ho zpět do postele.

 

Následující dva dny Risch víceméně prospal. Tentokrát šlo ale o spánek přirozený. Nefe se o něj starala a podávala mu řadu podpůrných látek, aby se dal co nejdřív dohromady. Času nebylo nazbyt – zásoby pro vzbouřence již byly takřka připraveny, stejně jako Prach, s jehož pomocí by se všechno mělo přesunout na druhou stranu Ardénských hor.

Během oněch dvou dnů se u Rischova lůžka vystřídali všichni jeho přátelé, ale když byl vzhůru, sotva se zmohl na pár povzbudivých úsměvů.

Proto ho samotného překvapilo, když se třetího dne probudil a cítil se plný energie. Zkusil vstát z postele. Sice se mu ještě chvěly nohy, ale udržel se na nich. Aby se protáhl, procházel se chvíli po pokoji. I když ho to unavovalo, necítil se vyloženě vyčerpaně. Byl to skvělý pocit. Dokonce cítil už dva prsty své levačky, což ho velice potěšilo. Rozhodl se dát na Jeromovu radu a nepokoušet osud tím, že by teď zkoušel kouzlit. Stálo ho to sice hodně přemáhání, ale udržel se. Musí počkat, dokud se jeho tělo ze ztráty a znovuzískání magie plně nezotaví.

Posadil se ke stolu a zkusmo si uždibl kuličku hroznového vína, připraveného na míse. Když se mu neudělalo špatně, vzal si další. Na stole ležely různé dokumenty, většinu z nich si tu nechala Nefe – seznamy léčiv a bylinek pro přípravu mastí, pár poznámek… Mezi tím ale našel a několik papírů, které byly určeny jemu.

Aeniným rukopisem tam stálo:

 

Tohle jsem kdysi našla během svého studia v archivu. Dovolila jsem si několik informací přepsat, aby ses nenudil, až se probudíš…

 

Rish vzal do ruky první papír a přelétl ho pohledem. Očividně to byl záznam ze soudního procesu, který se podle data odehrál před třemi sty lety, ještě v dobách, kdy Vërmësu vládli elfové. Zběžně si prohlédl i další záznamy. Všechno byly zápisy stejného charakteru. Risch nechápal, proč by mu Aena posílala něco takového.

Pustil se do prvního případu. Netrvalo dlouho a zjistil, že provinilý elf byl jednohlasně shledán vinen z vraždy. A byl za to odsouzen k smrti. To samo o sobě byl pro Rische velice překvapivý fakt, ale to, co ho skutečně vyděsilo, byl výkon trestu…

Musel si celý řádek přečíst znovu, aby se ujistil, že se nezmýlil. Ale nebylo o tom pochyb… Další dva záznamy končily stejně: provinilec, který byl schopen používat magii, byl odsouzen k smrti kouzlem zvaným Hagura Itëliä, což v obecné řeči znamená Zakovaná pěst.

Musel na chvíli dokumenty odložit. Nechápal to. Nakonec ale po záznamech znovu sáhl – musel vědět, co přesně to znamená. A záhy to zjistil. Podle zápisu nějakého mága kouzlo způsobilo během měsíce tak závažné poškození mozku, že dotyčný, na nějž bylo sesláno, zemřel. Tento čaroděj označil i nejdelší případ působení – šest týdnů. Nikdo s kouzlem nepřežil déle… Risch to nedokázal vstřebat.

Vůbec nevíš, o čem mluvíš! Aenina slova mu najednou začala dávat smysl. Ona věděla, že by neměl přežít déle jak šest týdnů… On to ale vydržel skoro šest měsíců…

 

***

 

Tanis nesl do Rischova pokoje několik knih, o které ho přítel požádal. Sice se divil, kdy se druid začal starat o elfské soudnictví, ale vlastně mu do toho nic nebylo, a tak se o to hlouběji nezajímal. Požádal archiváře, aby mu požadované tituly vydal, a starý elf proti tomu nic neměl. Tím to pro Tanise končilo.

V chodbě narazil na vysokého elfa – podle všeho cechmistra mágů.

„Rischfield spí. Zrovna jsem od něj odešel.“

„Děkuji za upozornění. Jak se mu daří?“

„Vzhledem k situaci velice dobře. Ale i tak dohlédněte vy a vaši přátelé, aby se náhodou nepokoušel kouzlit, mohlo by to ještě stále ohrozit jeho zdraví…“

Tanise se opět zmocnil nepříjemný pocit, když se na něj kouzelník zamyšleně zadíval. „Jestli mi něco chcete říct, tak to udělejte,“ obořil se na něj. Měl plné zuby toho, jak na něj obyvatelé paláce vrhaly kradmé pohledy. Byl Ercův syn, to se s tím ještě nesmířili?

„Je na vás něco zvláštního. Pokud byste neměl nic proti, rád bych si s vámi někdy v klidu pohovořil…, případně něco vyzkoušel.“

Tanis pozvedl tázavě obočí. „Má to co dělat s tím, jak na mě civíte?“

Elf se suše zasmál. „Rozhodně. Když budete mít někdy čas, přijďte večer k nám do cechu.“ Mág mu pokynul hlavou a pokračoval v cestě.

 

Když Tanis večer navštívil Aranin pokoj, našel elfku, jak podřimuje na lenošce. Opatrně si vedle ní sedl a jednou rukou ji objal. Trochu se zavrtěla a přitulila se k němu.

„Náročný den?“ zeptal se.

„Ano. Myslela jsem, že na poradě usnu ve stoje.“

„To by byla pořádná ostuda,“ rýpnul si.

„Hlavně, že ty vypadáš čile…“

„Já jsem většinu dne trénoval. Odpoledne jsem byl za Rischem. Zdá se, že se rychle zotavuje. Bude nejspíš schopen jít s ostatními za hory.“

„Nakonec se zpoždění dodávky Prachu ukázalo docela užitečné… Všechny potřebné věci jsou už na místě, až bude Risch v pořádku, můžeme otevřít portál. Dnes mě dokonce Aena požádala, aby mohla jít také do Vërmësu. To jsem nečekala. Zdá se, že jsem její vztah k Rischovi podcenila. I když vypadají spíš jako přátelé než jako milenci.“

„Hmm.“

„Co se děje?“

Tanis si promnul oči. „Cestou k Rischovi jsem potkal toho kouzelníka… Kaliena, myslím. Už v cechu se na mě tak divně díval… a dneska mi řekl, že je na mně něco zvláštního. Prý by se mnou rád pohovořil a případně něco vyzkoušel. Nevím, co si o tom mám myslet.“

To Aranu plně probralo. Pohlédla Tanisovi do očí. „V takovém případě bych jeho návštěvu raději moc dlouho neodkládala. Kalien není známý svou trpělivostí. A pokud se mu na tobě něco nezdá, dosáhne svého tak jako tak…“

„Co mi ale může chtít?“

Elfka nakrčila zamyšleně obočí. „Nevím, ale pro svůj vlastní klid tam raději běž. Nic ti od něj nehrozí.“

„Představa, že mě hodlá zkoumat, se mi pranic nelíbí.“

„Mně také ne…“

 

***

 

„Jak se má náš pacient?“

„Čile k světu.“

„To ráda slyším.“

Risch vzhlédl od knihy. „Předpokládám, že se ptáš proto, aby ses ujistila, že budu schopný odcestovat s ostatními, že?“

Arana se zatvářila dotčeně. „Ano, ale ne proto, že vyžaduji, abys jel. Naopak. Chci se ujistit, že se opravdu cítíš lépe a zvládneš to. Nechci tě vystavit většímu riziku, než je nezbytně nutné.“

„Neboj, nemám v úmyslu se přeceňovat, už jsem zjistil, že se to nevyplácí…“

„Dobrá. Zítra před odchodem bych s tebou ještě ráda probrala několik posledních drobností, pokud nemáš nic proti.

Risch zavrtěl hlavou. Pak se na chvíli odmlčel, jak přemýšlel, jak nejlépe zformulovat svůj dotaz. „Vím, že to asi bude neobvyklé, ale chtěl bych se tě na něco zeptat…“

„Ohledně Aeny?“

„Ano.“

„Pokud jde o to, že chce jít za Ardénské hory s vámi… Dovolila jsem jí to.“

„Děkuji.“

„Jen mi slib, že na ni dáš pozor.“

Risch se usmál. „Dám, nemusíš se bát.“

 

***

 

Nefe stála spolu s Iannem, Kate, Rischem a elfkou Aenou uprostřed kruhu mágů. Ti se připravovali na seslání kouzla, které otevře portál na tak dlouho, aby jím dokázaly projít jednotky vojáků i vozy naložené zásobami, které by měly vzbouřencům alespoň trochu ulehčit během zimních měsíců.

Nefe, Iann a Kate měli jít jako předvoj – měli upozornit Phillipa a jeho muže o příchodu posil. Portál měl vyústit v podhůří, odkud to bylo do ležení necelý půl den cesty pěšky. Arana sice předpokládala, že portál bude možné alespoň z energetického hlediska postřehnout při jeho vzniku, ale nehodlala nic ponechat náhodě. Bude lepší, když bude Phillip předem upozorněn. Risch a Aena měli naopak celý průvod uzavírat.

Arana půlvílu objala. „Opatruj se,“ zašeptala.

Nefe počkala, až se Arana s Tanisem rozloučí s ostatními, a pak pokynula elfům, aby začali s kouzlem. Vzduch se prosytil magií a nabral zvláštní duhový lesk. Jeden z čarodějů na ni kývl.

„Uvidíme se za měsíc, neudělejte do té doby žádnou hloupost!“ napomenula je ještě Arana.

Nefe pak vhodila do opalizujícího vzduchu hrst Prachu. Zajiskřilo to a na kratičký okamžik se před nimi objevil pohled na hory. Pak se portál ustálil a nabral svůj typický temně fialový odstín.

Iann ji chytil za ruku. Ohlédli se a pak vkročili dovnitř.

 

Když vystoupili na druhé straně, Nefe se trochu motala hlava. Okamžitě se do ní dala zima. Oproti prosluněné elfské říši byly zdejší závěje sněhu šokem. Naštěstí na to byli připraveni. Zatímco za jejich zády proudily do Vërmësu řady elfských vojáků, Nefe se balila do kožešinového pláště.

Jeden z vojáků jim přivedl dva koně.

„Zpravíme kapitána Phillipa o našem příchodu. Věřím, že do večera bude vše připraveno.“

Elf pokýval hlavou. „Nejpozději v poledne by tu měli být všichni muži i zásoby. Mágové déle portál stejně neudrží otevřený. Pak se vydáme na pochod pod vedením lady Katherine.“

Kate se usmála. Lichotilo jí, že jí elfové říkají lady, přestože neměla žádný titul. Kývla na přátele. „Uvidíme se večer.“

Nefe s Iannem se vyšvihli do sedel a popohnali koně směrem na jih, k ležení vzbouřenců.