Přátelská výpomoc

15.09.2010 20:21

Místnost naplnila oblaka dusivého zeleného kouře.

„Proboha, Irwo!“ křičela postarší čarodějka mezi záchvaty kašle. „Kolik jsi tam dala těch krysích ocásků?“

„Tři,“ pípla nesměle žákyně, zatímco se snažila napravit škody.

Pixam se rezignovaně zeptala: „Kolikrát ti mám opakovat, že se tam dávají jen dva?“ Irwa na to nic neříkala. Učitelka nad tím jen unaveně mávla rukou. Dávno ztratila naději, tohle dřevo něčemu naučit. Všechno jí šlo jedním uchem tam a druhým zase ven.

Ozvalo se kočičí zaprskání – někdo zvířeti šlápl na ocas.

„Máme hosty, jdi otevřít,“ poručila Pixam.

Venku krom nasupené kočky, fungující místo zvonku, čekal posel, který v rukou držel pečlivě složené a zapečetěné netopýří křídlo.

„Dopis pro čarodějnici Pixam.“ Irwa mu dopis vytrhla a zabouchla mu před nosem.

„Kdo nám to píše?“ prohlédla si učitelka pečeť. „U všech nekromantů, konkláve čarodějů!“ Opatrně rozložila netopýří křídlo a četla. Nestačila se divit. „Máme se obě dostavit o příštím úplňku k Poradní skále,“ povzdechla si. Tohle jí chybělo. Žačka totálně levá a konkláve ji chce vidět! To bude ostuda, taková ostuda… Tak to tedy ne, rozhodla se Pixam. Ona si svou pověst nezkazí kvůli jedné neschopné žábě!

 

„Doufám, že když sis koupila nový koště, nechala sis ho zkontrolovat a vystavit příslušný doklady?“

„Jistě.“

„Pamatuj, že když nás zastaví harpyjí hlídka a nebudeš mít v pořádku všechny papíry…“

„Já vím, promění mě v něco, co mě vystihuje.“

„V tvoji pravou podstatu,“ sykla Pixam a v duchu si řekla, že záleží na tom, co je pravou podstatou dané osoby. Ona měla alespoň mlhavou představu, v co by se proměnila. Ale Irwa?! Těžko říct, jestli už dosáhla plnoletosti, nos neměla ani jednou přeražený a bradavice taky žádné.

Obě nasedly na svá košťata a po chvíli se vznesly do vzduchu.

 

Víc jak polovinu cesty letěly v klidu. Pak vzduchem zavířil těžký pár křídel.

„Tady harpyjí vzdušná hlídka. Prosím následujte mne na přistání, ať mohu zkontrolovat vaše doklady,“ zakrákala napůl lidská a napůl ptačí postava.

Obě čarodějnice ji následovaly na malou mýtinku, označenou několika barevnými bludičkami pro snazší přistání.

Harpyje nejprve zkontrolovala doklady Pixam, pak přešla k Irwě. Vše se zdálo být v pořádku. Harpyji se ale pořád něco nezdálo. „Emise v pořádku, technická v pořádku…,“ mumlala si pod zobák.

„Spěcháme.“

„Momentíček…,“ uklidňovala je harpyje a obcházela kolem Irwina koštěte. „Kolik je vám let?“ zasyčela náhle.

„S-sto sedmdesát d-devět,“ vykoktala zaskočeně Irwa.

„Ha!“ zakrákala harpyje vítězně. „Nejste plnoletá a řídíte stroj skupiny B!“

„Ale…“

„Žádné ale, mladá dámo. Co máte napsáno v řidičském průkazu? Pro čarodějnice, ježibaby, nekromantky a další pracovnice v oboru černé magie; Irwa Kostrálová je oprávněna k řízení létacích a zametacích přístrojů, skupiny A. To je pouze jednomístné březové pometlo. A na čem sedíte? Tohle je jednoznačně koště pro průlet komínem – skupina B. Takže nemáte v pořádku doklady,“ usmála se škodolibě.

„Ne!“ vyděsila se Irwa.

Harpyje zakrákala, zamávala rukama ve vzduchu a okolí zahalil namodralý dým.

Když se rozplynul, podívaly se na to, co z Irwy zbylo.

„Tak tu už konkláve nikdy neuvidí,“ pronesla Pixam na oko lítostivě. „Já vždycky říkala, že má rozum houpacího koně,“ usmála se při pohledu na dřevěnou hračku, houpající se sem a tam. „Díky,“ mrkla spiklenecky směrem k opeřené ženě a vzala pomalovaného koníka s sebou na koště.

„Za málo,“ houkla harpyje a odletěla.

 

Poslední, co Irwa slyšela, než se z ní stal plně proměněný nevnímající kus dřeva (kterým ostatně asi byla vždycky), byla věta z úst bezzubé babičky: „To máš k Vánocům, Jindříšku!“

 

Dopsáno 2010