Kapitola sedmnáctá - Správná strana hor

09.01.2015 21:03

Dny plynuly ve stejném duchu. Výcvik, kontrola zásob a nuda. Nefe by nikdy nevěřila, že se během války začne nudit, ale stalo se. Muži měli alespoň svůj trénink. Ona se sice také učila zacházet se zbraní, ale spíš pro pořádek – nikdo ve skutečnosti nepočítal s tím, že by doopravdy bojovala. Pravda: ještě nebyli přímo ve válce, pak nebude vědět, kam dřív skočit. Měla by si relativního klidu užívat, ale neodkázala jen tak nečinně sedět a zahálet.

 Neustálé čekání ji unavovalo. Kate byla pryč s průzkumníky. Když se vrátil Risch, doufala, že bude moci strávit nějaký čas s ním, ale on byl zaneprázdněn zkoumáním Jadwelova deníku, a když na něj promluvila, nevnímal ji. Navíc se v jeho přítomnosti nacházel neustále alchymista, který s ním přijel – Rafel –, a jeho oplzlé narážky ji brzy znechutily.

Proto ji velice potěšil vzkaz od Arany, který oznamoval, že v následujících dnech otevřou portál a začnou s přesunem vojska. Celé se to sice oproti původnímu plánu výrazně zdrželo, ale štěstí se jich stále drželo a zpoždění nemělo žádné důsledky.

Nefe bylo jasné, že ani Arana na ni nebude mít čas, ale vědomí toho, že to v táboře zase začne žít, bylo osvěžující. Zima pomalu ustupovala a nálada se lepšila – tohle snad ještě více pozvedne morálku.

 

Čtyři dny nato do tábora dorazil herold, který oznamoval příchod Jejího Veličenstva. Arana si na okázalost příliš nepotrpěla, byl to tedy nejspíš nápad její sestry Kristen. Pravda, vojáky to dostatečně zaskočilo. Nejenže je stále překvapovalo, že v čele národa, a nyní i v čele válečného tažení, stojí žena, ale nedokázali pochopit ani společnou vládu, kterou elfové upřednostňovali. Nicméně průvod královen a jejich doprovodu – generálů a některých hodnostářů – byl natolik velkým zpestřením, že na to muži na chvíli zapomněli.

Arana seskočila z koně a srdečně se přivítala se svými přáteli. Nechyběl ani Phillip. Po výměně zdvořilostí se společně s několika generály přesunuli do hlavního stanu.

Královna jim ve stručnosti objasnila svůj plán.

„Podle vás tedy bude nejlepší přebrodit v lesích Oromei a dobýt dvě malé pevnůstky nacházející se nad soutokem Omorei a Klei?“

„Přesně tak. Sice ztratíme další čas opětovným návratem na pravý břeh Oromei, ale nikdo nám nevpadne do zad. Tyto dvě hlásky pevnosti Folmar nebudou mít velkou posádku – nasvědčují tomu i hlášení průzkumníků. Kromě toho bychom to mohli využít i jako případné útočiště, pokud se nám podaří hlásky zachovat v použitelném stavu.“

„Bude ale stále obleva – z hor poteče tající sníh: proud bude dravý a půjde jen těžko překonat, aniž bychom riskovali ztráty.“

„Počítám s tím, že nám cesta zabere nějaký čas a hladina řeky mezitím klesne. A pokud ne, máme tu řadu zdatných mágů, kteří by nám případně mohli pomoci.“

Ještě chvíli rozebírali hlavní strategii.

„Pokud mě teď omluvíte, pánové, musím něco probrat se svými přáteli. Jak jistě víte, pátrali jsme po možnosti, jak porazit Erca. Nyní je nezbytné, abychom probrali naše možnosti. Zanechám vás tedy ve zkušených rukou svých důstojníků.“

Phillip se zamračil.

„Chápu, kapitáne, že se vám naše metody nelíbí, ale Erco je náš – tak jsme se dohodli. Do boje přímo s ním se vy ani vaši muži nezapojíte – zbytečně byste riskovali. Samozřejmě vás zpravíme o tom, jaká bude naše finální strategie, ale zatím bude lepší, když budete, i v rámci svého bezpečí, vědět co nejméně. Doufám, že to chápete.“

Kapitán přikývl. „Samozřejmě to chápu, jen doufám, že přijdete na něco užitečného.“

„Já také, pane Phillipe.“

 

Arana, Tanis, Iann, Nefe, Risch a Kate, která se téhož dne vrátila ze své výpravy, se sešli v Aranině stanu.

„Myslím, že si musíme sdělit hodně novinek. Ani já s Tanisem jsme na druhé straně Ardénských hor nezaháleli. Podařilo se nám odhalit něco, co by mohl zásadním způsobem ovlivnit následné boje.“ Pohledem vybídla Tanise, aby mluvil dál. Nerad, ale vyhověl jí – koneckonců bylo to jeho tajemství.

 

„Pokud je to pravda, výrazně by to ovlivnilo rovnováhu sil,“ zamyslel se Risch.

„To sice ano, ale je to rána naslepo – nic víc nevíme.“

„Můžeme tomu čaroději důvěřovat?“ zeptal se Iann skepticky.

Tanis mu věnoval přísný pohled. „Myslím, že ano. Rischovi pomohl od magických okovů… Kromě toho nemá důvod nám lhát. Je to jeho boj, stejně jako náš.“

„Pokud ale nevíme nic bližšího, jen těžko tvého bratra najdeme.“

„Toho jsem si vědom.“

„Další otázkou je, zda na jeho hledání máme čas a prostředky.“

Tanis začínal být podrážděný. „Sám jsem si vědom toho, že je to beznadějné – neřekl jsem nad před chvílí, že je to rána naslepo? Takže si ten svůj věčný pesimismus můžeš klidně odpustit, Ianne.“

„Jen se snažím na věci nahlížet realisticky.“

Musela zasáhnout Arana, než se ti dva stačí pohádat hned první den po svém shledání. „Všichni jsme si vědomi toho, jak to je. Ale myslela jsem si, že by bylo dobré, abyste o tom věděli.“

„Takže?“

„Takže se shodneme na tom, že nemá smysl ho hledat. Ale byla bych ráda, kdybyste na tuto možnost každý z vás myslel. Je možné, že někde něco zaslechnete…, na něco si ve spojení s touto informací vzpomenete… Pokud k tomu dojde, chci, abychom tuto možnost prozkoumali.“

Nikdo si nemyslel, že má tato možnost sebemenší šanci na úspěch, ale i tak přikývli. Rischovu pátrání po alchymistech také zpočátku nepřikládali velkou váhu.

„Konečně mi to aspoň dává smysl,“ ozval se Risch. „Když jsem byl hledat Rafela, cestoval jsem přes ruiny Samerského hradu. Měl jsem pocit, jako by na tom místě bylo něco důležitého. Vím, že to zní asi zvláštně, ale zdálo se mi, jako by se mi ty ruiny snažily něco říct. Dokonce se mi o nich zdálo, když jsem blouznil poté, co mi Kalien a ten kovář sundali magické okovy. Teď už aspoň víme, že to mělo význam.“

„Mohl by to být nějaký pozůstatek z Jeskyně mágů?“ nadhodila Nefe.

„Je to dost možné.“

„Důležitější je teď ale to, co jsi objevil,“ upozornila ho Arana.

„Ano, to je pravda…“

Risch jim ve stručnosti převyprávěl svou cestu do Dřevěného mostu, setkání s Rafelem, putování do Skalního hradu a následnou cestu zpět k runám Samerského hradu.

„Podle toho, co jsme se dočetli v deníku, a toho, co mi řekl přímo Jadwel, je možné Erca ne přímo zabít, ale rozhodně zneškodnit. Podle jistého principu, který tady nebudu vysvětlovat – bylo by to na dlouho –, bychom museli vyrobit zbraň, ideálně asi nůž. Na tento nůž se přenese během jeho výroby několik magických vlastností. Erco může zemřít rukou svého syna, to je jedna možnost; zaručená. A pak tu bude naše kouzelná zbraň. Ta bude schopna rozpoltit lidskou duši. Ercův stav bytí je podivný – jen část jeho duše je nesmrtelná. Pokud by byl zraněn naším nožem, obě části jeho duše by se oddělily. Smrtelná by zemřela spolu s tělem. Ta nesmrtelná by zůstala uvězněna v noži.“

„A co by se s ní stalo potom?“

Risch se ošil. „To je ten problém. Prostě by v něm zůstala. Nedokázali bychom ji zničit. Pokud by tou samou zbraní byl někdy někdo zraněn, mohlo by se stát, že by se v něm zbytky Ercovy duše uhnízdily.“

„Takže bychom se ho vlastně nezbavili?“ zeptal se Tanis.

„Podle záznamů v deníku není nic jisté. Co víme s určitostí je to, že nůž duši rozpoltí a uvězní. Jadwel se sice zmiňuje o možnosti, že duše přejde do někoho jiného, ale není to potvrzené. Dále pouze spekuluje o tom, jak dalece by případného hostitele Ercova duše ovlivnila – na rovině uvažování i délce života.“

„Taková zbraň by se dala zneužít,“ upozornil Iann. „Sice bychom zabili Erca, ale zároveň bychom tím vytvořili něco strašného.“

Arana rozhodla: „Erco je ale mnohem větší hrozba. O zabezpečení nože se může postarat potom. Můžeš ho vyrobit v těchto podmínkách?“ obrátila se na Rische.

Mladík přikývl. „Budu ale k tomu potřebovat řadu věcí, které momentálně nemám.“

„Můžeme je při troše štěstí obstarat.“

„Sepíšu ti vše potřebné.“

„Jak dlouho bude výroba trvat?“

„Samotná výroba zabere asi den. Záleží jen na tom, kdy se nám podaří sehnat zásoby.“

Vložila se do toho i Kate. „Cesty ještě nejsou suché a zcela bezpečné, pokud se zdržíme s tažením, s největší pravděpodobností stejně ničemu neublížíme. Průzkumníci navíc nehlásí žádný pohyb na naší straně Folmar.“

I když zpoždění nemá vliv na průběh samotných bojů, má vliv na množství zásob a také na morálku. Tito muži seděli doma příliš dlouho – nadšení z nich vyprchávalo, stejně tak odhodlání. Arana k nim bude muset promluvit – určitě alespoň k elfské části vojska…

„Dobrá, ráno mi dones seznam toho, co budeš potřebovat, Rischi. Vyrobíme ten nůž a budeme doufat, že se stane naší tajnou zbraní…“