Kapitola sedmá - První porada

30.11.2014 19:46

Zástup poslů a vyslanců jednotlivých klanů neúnavně proudil do Kle-nu-Ariëni a odtud za pomoci kouzel zpět do jejich vlastních teritorií. Někteří přišli jen s žádostí o více času. Před Aranou tak denně prošla pestrá směs tváří. Paradoxně si spíše vybavovala rozličné oblečení, které na sobě elfové měli, než jejich tváře. Bylo jich tolik!

Na jednu stranu ji to těšilo. Na stranu druhou z toho ale měla trochu obavy. Řada klanů mezi sebou neudržovala žádné diplomatické styky, a jak se ukázalo už zde v paláci, mohl to být důvod k drobným roztržkám. Neznalost zvyků způsobila hádku mezi velvyslancem od Písčitých dun a zástupcem klanu souostroví Nür. Jen včasný zásah Aeny, která se nyní od Arany příliš nevzdalovala, neboť byla vzhledem ke svým znalostem etikety a zvyků elfů nepostradatelná, pomohl odvrátit neuvážené zkřížení zbraní.

Araně tepalo ve spáncích, cítila, jak se o slovo hlásí bolest hlavy. Za poslední měsíce odvykla hluku paláce a neustálému šumu hlasů, které se překřikovaly jeden přes druhý.

Dala vyslancům tři dny na to, aby se vrátili a mohly se začít projednávat záležitosti týkající se války. Tomu rozuměla: počty pluků, jejich specializace, průzkum terénu, rozpočítat a rozvrhnout správně zásoby… Ale diplomatické kličky a slovíčkaření jí nešlo. Kristen ale nemohla všechno zvládnout sama, navíc vládu na elfím královstvím měly obě. Ale nyní se zdálo, že kvůli dohadům uvnitř klanů se celé jednání protáhne.

Risch se jí první dva dny pokoušel pomoci. Bylo na něm ale vidět, že je duchem zcela nepřítomný. Arana mu nic neřekla, nechtěla ranit jeho city. Sám si nakonec uvědomil, že tu není nic platný a odešel. Přišlo jí to líto, ale nemohla s tím v tuto chvíli nic dělat.

 

Když se večer vrátila do svých komnat, byla vyčerpaná. Nechtěla nic jiného než spát. V pokoji na ni čekal Tanis. Když viděl, jak je zničená, přivinul si ji do náruče a chvíli ji objímal.

„Myslím, že pro dnešní večer ti bude muset stačit jen masáž,“ zazubil se na ni.

Arana mu úsměv opětovala. „Máš pravdu.“

Tanisovy zkušené prsty dokázaly najít bolavá místa. Arany se postupně zmocňovalo příjemné uvolnění. Bylo jí krásně. Cítila se vyčerpaná, ale byla spokojená. Odvedli pořádný kus práce, a i když před nimi leželo úkolů mnohem víc, měla ze všeho, co se jim doposud podařilo, dobrý pocit. Přesto jí na mysli ležel stín.

„Bojím se toho, že nás budu muset rozdělit…“

Tanis se zarazil.

Arana se k němu otočila tváří. „Nemyslím nás dva, ale naši skupinu.“

„Chápu. Je potřeba zkušených lidí, na které se můžeš spolehnout, aby se na druhé straně ujaly tvých jednotek…“

Elfka přikývla. „Ano. Mimoto Risch, Kate, Iann a Nefe znají Vërmës lépe než já a můj lid. Většina z nás je příliš mladých na to, abychom si pamatovali detaily tamního terénu. A po veteránech nemůžu chtít, aby se znovu zapojili do bitvy, v níž o tolik přišli. Ovšem doufám, že se k nám mnoho z nich přidá, v boji by byli nedocenitelní…“

„Vzbouřenci elfy určitě naučí boji v podmínkách na druhé straně hor, ale rozhodně by jim pomohlo vědomí toho, že s nimi půjde někdo, na koho osobně jejich královna spoléhá. Myslím, že by se pro všechny naše přátele našlo za horami lepší uplatnění než tady.“

Arana pozvedla tázavě obočí.

„Ano, mám na mysli i Rische,“ potvrdil. „To, že je tady, ho ubíjí, copak to nevidíš? Všichni, a mám na mysli i toho nejpodřadnějšího elfa, tady používají magii, i když slabou. To pro něj musí být hrozné…“

„Jsem si toho vědoma, ale tady má mnohem vyšší šanci, že mu s tím někdo dokáže pomoct…“

Tanis ji k sobě přivinul. „Nech to rozhodnutí na něm.“

 

***

 

Na Aranu dopadala nervozita, ač by si to nepřiznala. Čím více hodnostářů se do paláce sjíždělo, tím na ní doléhala větší tíha. Ano, již mnohokrát mluvila se zástupci klanů v tak hojném počtu, ale vždy to bylo o mnohem prostších věcech – dodávce obilí, daních… Všechno se oproti tomu, co se mělo v následujících dnech rozhodnout, zdálo malicherné. A zdržení, které zapříčinily některé klany, jí na klidu nepřidalo. Spolu se svou sestrou, rádci a přáteli vše připravovala na válečnou poradu; první z mnoha.

„Proč bych se měla účastnit i já? O válčení nic nevím,“ divila se Nefe, když za ní Arana přišla s prosbou, aby se na poradu dostavila.

„Nebude to přímo o boji. V následujících dnech bude naším hlavním cílem dohodnout se na postupu týkajícího se dodání zásob vzbouřencům. Pocházíš z Vërmësu, víš, jaké jsou tam zimy, znáš tamní poměry. Tvůj pohled na věc by mohl být velice přínosný!“

Nakonec Nefe svou účast přislíbila, i když z toho byla zmatená. A stejně tak ostatní členové jejich skupiny, včetně Rische.

 

Elfové pomalu plnili poradní sál. Usedali na místa, která byla jejich klanům přidělena. Řada přítomných probodávala své společníky zlobnými či nechápavými pohledy, ale nikdo si proti výběru účastníků jejich královen nedovolil otevřeně nic namítnout.

Sál byl pro tuto příležitost upraven. Nacházelo se tu méně židlí k sezení a uprostřed stál velký stůl s mapou Vërmësu a územím za horami, pokrytý zatím ledabyle rozloženými figurkami. Kolem dokola byla řada menších stolků s dalšími předměty, které by mohly být potřebné. Ať už se jednalo o další podrobné mapy jednotlivých území, kalamáře, pera a papíry, nebo o vojenská hlášení týkající se nadcházející války. Tentokrát zde nebyl přítomen amiri, debatujících bylo podstatně méně než minule, takže ho nebylo zapotřebí. Místo něj ale stáli nedaleko podia dva písaři, připraveni zapsat cokoliv důležitého.

Když se všichni usadili, do sálu vstoupily Arana spolu s Kristen. Obě přišly hlavními dveřmi, nekonalo se žádné slavnostní uvítání jako v uplynulých dnech.

„Děkuji, že jste se dostavili v tak krátkém čase,“ promluvila Kristen. „Má sestra jednotlivé zástupce klanů již na prvním zasedání seznámila s naší situací, věřím, že i vy, vážení důstojníci a generálové, jste se vším již obeznámeni a pročetli jste si zprávy, které vám byly zaslány.“

Odpovědí jí bylo přikývnutí.

„Já i lady Arana bychom považovaly dnešní zasedání za úspěšné, pokud bychom po jeho ukončení měli všichni alespoň hrubou představu o tom, kolik zásob a lidí pošleme do Vërmësu, abychom vzbouřencům pomohli přečkat zimu a zajistili jim dostatečný výcvik i morální podporu. Všichni se zajisté shodneme, že to je v daný okamžik, kdy je zima již na prahu dveří, naší prioritou.“

Sálem se rozlehlo souhlasné mručení.

„Pak tedy předám slovo lady Araně.“

Arana se postavila ke stolu. „Jsem ráda, že mezi vyslanými generály vidím tolik známých tváří,“ přivítala přítomné. „Věřím, že vzhledem k předchozí spolupráci se i nyní dohodneme na tom nejlepším možném řešení, s jehož pomocí zvítězíme! Nyní je ale nejdůležitější zabezpečit naše spojence, kteří pro nás připraví půdu na druhé straně Andělských hor. Kapitán Phillip má pod sebou čtyři tisíce mužů. Toto číslo zní sice nadějně, ale musíme si uvědomit, že se ve většině případů nejedná o vycvičené vojáky. Málokdo z nich kdy držel v ruce meč nebo jinou zbraň. Je tedy nutné počítat s tím, že jim budeme muset poskytnout výzbroj a výcvik. K tomu jsou ve vzbouřeneckém táboře přítomny i ženy a děti – nemohly zůstat ve svých domovech, když se z jejich manželů, bratrů a otců stali zrádci. To jsou minimálně další tři tisíce lidí, za něž jsme částečně převzali zodpovědnost. Kromě otevření trasy se zásobováním, bychom tedy měli myslet i na jejich zabezpečí – materiály na stany, kožešiny, oděvy, léčitelské vybavení…“

„Netušil jsem, že jim budeme muset dát úplně všechno.“

„Generále Fale, vzbouřenci většinu z věcí potřebných pro přežití zimy mají, je lepší, aby měly ale všeho víc, než aby trpěli nedostatkem, a s nimi i naši muži, kteří půjdou za hory jako předvoj. Kapitán Phillip je moudrý a uvážlivý muž, dohlédne na to, aby byly veškeré zásoby rozděleny spravedlivě a bez zbytečného plýtvání.“

Do debaty se vložil Tanis. „Kromě toho mít dobře opevněnou a zásobenou základnu, je důležité i v případě, že bychom byli nuceni během bojů ustoupit – musíme se mít kam stáhnout a kam převážet raněné. Pozice vzbouřenců je na jednu stranu velice výhodná: je v podhůří Ardénských hor, a má jen omezené přístupové cesty, které se dají poměrně dobře bránit. Na druhou stranu je ale problematické zásobování. Pokud ale zásoby zajistí především elfové, mohli bychom v případě nutnosti vydržet i obléhání. Ač to nerad připomínám, je i toto nedílnou součástí strategie – být připraven i na defenzivu a mít důkladně vypracovaný únikový plán.“

Arana přikývla: „Přesně tak, v tomhle má princ Tanis pravdu. Bude lepší, když počty zásob nadhodnotíme, samozřejmě tak, abychom neohrozili ty z nás, kdo se do bojů nezapojí, než abychom něco podcenili a pak na to doplatili.“

 

Nefe se snažila udržet krok a pochopit všechno, o čem byla řeč, ale záhy ztratila nit. Nedokázala všechno sledovat – konkrétní čísla, výnosy, které bude třeba zavést, aby byl dostatek zásob na obou stranách a nedocházelo ke zmatkům a rozepřím, návrhy úpravy daní, dary… Bylo toho na nic moc. S jistým uspokojením sledovala, že i Kate se začala brzy po zahájení porady tvářit znuděně, stejně jako Risch. Do debaty se zapojoval především Tanis, který měl patřičné vzdělání, a ve chvíli, kdy přišla řeč na výcvik vojáků, přispěl svou troškou i Iann, jakožto zkušený bojovník.

Porada se protahovala a Nefe měla pocit, jako by nedošlo k žádnému postupu. Vzduch v místnosti byl těžký a vydýchaný. Služebnictvo sem nosilo čerstvé nápoje a ovoce, ale ani to po čase nebylo dostatečně osvěžující.

Z unavené letargie vytrhla Nefe až Aranina slova, která zazněla pozdě odpoledne.

„Výborně, když jsme vyřešili tyto záležitosti, ráda bych přešla ještě k jednomu bodu dnešní porady. Mnozí z vás se divili, proč jsou zde přítomni moji přátelé, kteří se mnou přišli z Vërmësu. Je tedy na čase, abych vše uvedla na pravou míru. Domnívám se, že každý z nich muže být naší věci velice prospěšný, a ráda bych každého z nich pověřila zvláštními úkoly, pokud nebudete, moji generálové, nic namítat.“

Nikdo zatím neprotestoval, a tak Arana pokračovala. „Tady Katherine, byla členkou špionážní sítě, má tedy ve Vërmësu mnoho kontaktů. Po rozhovoru, který jsme spolu vedly, usoudila, že by v tuto chvíli mohla některé z nich využít, a buď je zcela přetáhnout na naši stranu, nebo je donutit splatit určité laskavosti. Mohli bychom tedy mít vlastní špehy i za nepřátelskou linií. Kromě toho zná výborně terén a mohla by našim průzkumníkům poradit, čemu se kde vyhnout. Ráda bych ji pověřila také vybudováním informační sítě mezi spojenci. Můžeme samozřejmě předávání zpráv vylepšit použitím magie, ale ráda bych, aby Katherine vypracovala i běžný postup předávání informací, kdyby magie z jakéhokoli důvodu selhala – nemůžeme na ni spoléhat s jistotou. Máte proti tomu někdo námitky?“

Těžko říct, zda za to mohla víra v Aranin úsudek, její argumenty nebo i únava, kdy už se nechtělo generálům nad ničím přemýšlet, ale nikdo proti Kate nic neměl.

„Dobrá. Na tom, že Iann a princ Tanis pomohou s výcvikem, jsme se již shodli. Zbývá tedy ještě zde přítomná Nefe.“

Dotyčná sebou mírně trhla při zvuku svého jména, což vedlo k zamračení jednoho z generálů; těžko říct, co se mu honilo hlavou.

„Nefe je výborná léčitelka. Nejlepší s jakou jsem se doposud ve Vërmësu setkala. My spoléháme povětšinou na léčení za pomoci magie, ale opět bych byla ráda, abychom měli i jinou alternativu – nevíme, zda nebude Erco schopen naše kouzla rušit. Naši léčitelé mohou být vyčerpaní… a je tu další řada faktorů, kvůli nimž bychom měli mít v zásobě i běžné způsoby léčení raněných. Ráda bych proto svou přítelkyni pověřila výběrem surovin potřebných pro výrobu léčivých mastí a nápojů. Mimo jiné bych jí ráda svěřila veškeré ranhojičské zásoby, aby je zkontrolovala a podle svého uvážení nechala doplnit. A v neposlední řadě bych byla ráda, aby zacvičila nové léčitele z řad elfů. Námitky?!“

„Váš výběr, Veličenstvo, se zdá uvážlivý, a my s ním plně souhlasíme.“

„Výborně. V tom případě vám všem děkuji za práci, kterou jste dnes odvedli. Během zítřejšího dne vypracuji konkrétní návrhy pro jednotlivé klany a předám vám je ke schválení. Pokud nikdo z vás nemá již nic k probrání, bude to pro dnešek vše.“

Dala všem okamžik, aby si promysleli, zda se nechtějí k něčemu vyjádřit.

„Byla bych ráda, kdybyste pozvali mé pozvání k večeři ve hlavní jídelně, abychom se všichni posilnili.“

S tímto se ona i Kristen unaveně zvedly a jako první vyšly ze sálu, následovány průvodem generálů a několika dalších důstojníků.