Kapitola dvacátá osmá - Modré jezero

V první chvíli ho ohlušil řev padající vody. Záhy si ale Rischovy smysly zvykly a on kromě burácení nedalekého vodopádu zaslechl i zvuk bitvy.

Souboj se od něj odehrával poměrně daleko. Rozhlédl se, aby se zorientoval. Po levici měl hluboký sráz, do něhož se valily mohutné proudy vody. Ty padaly stále níž v postupných kaskádách až do jezera někde daleko dole. Risch věděl, kde jsou. Podobný úkaz byl k vidění jen na jediném místě ve Vërmësu – na ostrově v Miaureově moři, daleko od pevniny… Nacházeli se u Modrého jezera. Jen bohové vědí, při jaké příležitosti se sem Erco dostal, že je sem nyní dokázal přenést. Znalost terénu mu dávala jistou výhodu.

Když se ale podíval na bojující přátele, uvědomil si, že Erco by ani tuto výhodu nepotřeboval. Zabitím prvního vojáka, který ho zbrkle následoval, získal zbraň, s níž se teď hravě bránil útokům.

Tři elfští vojáci se snažili chránit svou královnu, jenže tím se v boji spíše pletli. Arana se do souboje stejně příliš nezapojovala. Pokud jí to situace dovolila, snažila se na Erca lehce dotírat a nutit ho tak obracet dočasně pozornost. Ale Temný vládce si dokázal své nepřátele spolehlivě držet od těla. Byl nepochopitelně rychlý.

Tanis s Iannem se k němu snažili dostat, ale v chumlu elfích vojáků, kteří se snažili bývalého krále udržet v šachu, neměli šanci se k němu pořádně přiblížit.

Jeden z rytířů nedobrovolně postoupil své místo Tanisovi, když klesl pod ranou Ercova meče. Ale jeho otec nenechal nic náhodě. Jediným prudkým pohybem ruky si kolem sebe udělal dostatečný prostor. Tlaková vlna kouzla odhodila válečníky do stran. Erco přikročil k jednomu z elfů, který zůstal na okamžik dezorientovaně ležet na zemi, a zarazil mu meč hluboko do útrob.

V Rischovi se vzedmula vlna vzteku. Jen tam stál a nedokázal nic udělat.

Čaroděj… Temný vládce byl po celou tu dobu čaroděj! Vzhledem k tomu, co všechno dokázal, to dávalo smysl. Najednou bylo vše tak jasné. Kázal proti nelidským rasám, které vládly magií, aby se zbavil konkurence, jen si udržoval moc a využil k tomu lidské nesnášenlivosti.

Už věděl, co musí udělat. Začal připravovat kouzlo.

Ze soustředění ho vytrhlo známé zapraskání otevíraného portálu. Dovolil si rychlý pohled tím směrem. Arana za pomoci Prachu otevřela portál. S největší pravděpodobností chtěla jít pro posily. Než stihla ale mihotavou září projít, do zad ji udeřilo kouzlo.

Risch nedokázal říct, o jaký druh šlo, ale královna po něm zůstala bezvládně ležet tváří k zemi, aniž by dosáhla portálu. Ten se chvíli nato zavlnil a zhroutil se.

Tanis ze sebe vydal vzteklý řev a vrhl se na otce. Iann mu byl v patách se svým párem dlouhých tesáků.

Erco je bez obtíží odrážel. Ve tváři mu přitom pohrával samolibý úšklebek. Bratři ho ale dokázali rozptýlit natolik, že poslední voják z Araniny družiny otevřel vlastní portál, kterým proskočil jen bohové-vědí kam. Těžko říct, zda šel pro posily, nebo jen zbaběle utekl.

„Tak se zdá, že nám řady nějak prořídly…,“ utrousil mezi jednotlivými kryty Erco.

Iann s Tanisem se nenamáhali s odpovědí.

Erco se pokusil o další kouzlo, ale tentokrát mu Iann jeho snahy překazil.

Temný vládce na to zareagoval vzteklým zavrčením.

Risch sledoval probíhající souboj. Arana se stále nehýbala a Kate nikde neviděl. Zlodějka měla tu schopnost, že dokázala splynout se svým okolím a využít toho k nečekanému útoku. Doufal, že se jí to podaří i tentokrát a její nepřítomnost neznačí, že už ji Erco v nestřeženém okamžiku nestihl srazit přes sráz do jezera.

Stejně jako Kate i on čekal na svou příležitost. Kouzlo bylo spletené, magický nůž měl na dosah své zpocené dlaně… Teď jen poznat ten správný okamžik!

Erco byl neuvěřitelně rychlý. Hbitostí se mu vyrovnal jen Iann, ale ještě nedostal příležitost otce zranit. Zatím to vypadalo, jako by se jen snažil Tanise udržet naživu, což byla vlastně pravda. Vlkodlak už utržil několik ran, které byly určeny bratrovi. Jemu už nic z toho nemůže víc uškodit, ale Tanise je potřeba. Má život ještě před sebou…

Iann si dovolil krátký pohled na zhroucenou Aranu, která se právě začala namáhavě zvedat. V duchu se usmál. Chvilková radost ale nedosáhla až k jeho rtům nebo očím – ty zůstávaly netečné a obezřetně sledovaly ostří králova meče, které bylo nebezpečně blízko.

Příležitost! Potřebuje jednu jedinou příležitost!

Risch se opatrně blížil ke středu souboje. Všiml se, že Arana se probírá, ale nemohl si dovolit se tím teď zabývat. Boj se neustále přesouval, takže musel být ve střehu. V jednu chvíli se trojice ocitla tak blízko srázu, až hrozilo, že se s nimi převis utrhne a všichni se zřítí do jezera.

Ercovi se podařilo zastihnout Ianna nepřipraveného a dobře mířeným kouzlem ho od sebe odhodil. Vlkodlakovi vypadl jeden z tesáků z ruky a přepadl přes okraj do řeky hrnoucí se ve vodopádu dolů. Iann ho málem následoval.

Hlavicí meče udeřil král následně Tanise do obličeje. Princ se zapotácel a zamrkal, jak se snažil po ráně zaostřit.

To je ta šance!

Tentokrát Risch nezaváhal. Uvolnil kouzlo, které si jasně našlo svůj cíl. Erco strnul uprostřed pohybu, kterým by Tanise těžce zranil, v horším případě zabil. Král se nechápavě rozhlédl, ale to už se k němu blížil mladý učenec.

Když Risch stanul obávanému vládci Vërmësu tváří v tvář, přepadl ho strach. Když viděl, s jakou silou Erco bojuje proti jeho kouzlu, přemohla ho bázeň. Ale nenechal se jí ovládnout. Sáhl k opasku a vytáhl diamantový nůž, který pomáhal vyrábět.

Pronesl sám k sobě modlitbu a doufal, že ji některý z bohů vyslyší. Pak za pomoci obou rukou vrazil nůž Ercovi do hrudi.

Temný vládce pohlédl na rukojeť trčící mu z hrudi a překvapeně zamrkal.

V tu chvíli celý svět zatajil dech…

Nic se nestalo.

Napjatý okamžik minul a Erco pořád stál před nimi – živý a zdravý. Když odeznělo jeho chvilkové překvapení, stáhla se mu tvář do vzteklé grimasy.

Risch byl tak zaskočen svým selháním, že si málem nevšiml, že Temný vládce již překonal jeho kouzlo. Seku vedenému obloukem z boku se vyhnul jen částečně. Meč mu zanechal pálící krvácející ránu na břiše. Učenec si mimoděk na břicho přiložil dlaň, i když to krvácení nezabránilo. Udělal několik kroků zpět.

Erco si ledabyle vytáhl nůž z hrudi a zahodil ho do trávy. Risch s nevěřícným pohledem sledoval jeho dráhu. Jak mohl zklamat? Proč jeho plán nevyšel? Vždyť udělal všechno správně!

Král znovu uhodil Tanise, čímž ho tentokrát srazil na zem. Pak se opět otočil k Rischovi.

„Nevím, co sis od toho sliboval,“ pronesl samolibě. Učencovým směrem vylétlo kouzlo přetékající syrovou energií.

Risch zvedl ruku a odklonil útok stranou. Brněly ho z toho špičky prstů.

Erco mu věnoval uznalý pohled. „Ty jsi ten druid, co přežil Zakovanou pěst? Možná tě nechám naživu, abych zjistil, jak je něco takového možné…“

Když zaútočil znovu, byl Risch připraven. Na okamžik magickou střelu pozdržel, přidal k ní vlastní sílu a vrhl ji zpět. Temný vládce něco podobného nečekal a jeho vlastní kouzlo ho zasáhlo do ramene. K Rischově velkému překvapení zanechalo na Ercově paži ošklivou popáleninu.

Pokusil se o to znovu, ale jeho protivník jen líným pohybem ruky kouzlo odrazil. Následná síla protiútoku Rische zaskočila. Úder jím smýkl několik metrů dozadu. Cítil, jak se rána na břiše rozšklebila, a zasténal. Nemohl si pomoct, musel si položit otázku: Jak je možné, že je Ercova magie stejná jako Iannova?

Kate se stáhla do ústraní už chvíli poté, co prošli portálem. V nastalém zmatku se jednomu z elfských vojáků podařilo ji poranit. Sice si řezné zranění na paži obvázala, aby nekrvácelo, přesto v ruce pomalu ztrácela cit a její pohyblivost byla omezená. Zůstávala proto schovaná a čekala na vhodný okamžik.

Ten ale nepřicházel…

Viděla, jak Aranu zasáhlo kouzlo i to, jak se po chvíli začala ztěžka zvedat na všechny čtyři. Vyklouzla ze svého úkrytu a pomohla přítelkyni. Podpírala ji, dokud nedošly k nedalekému kameni, o který se Arana opřela. Iann s Tanisem a Ercem byli zabráni do souboje, nevšímali si jich.

Elfce neustále padala hlavu na stranu, jako by vždy na úder srdce omdlela a pak opět nabyla vědomí. Její oči měly rozšířenou zorničku a Arana sotva vnímala. Přesto se její zrak pomalu vyjasňoval – zajíkla se, když Risch vrazil Ercovi do hrudi diamantový nůž. I Kate měla pocit, že se jí na okamžik zastavilo srdce. Mohlo by se to podařit?

Odpověď přišla vzápětí, když se Temný vládce po druidovi ohnal mečem. Bylo to k ničemu, celý jejich slavný plán byl na nic! Okamžik na to se ale Rischovi podařilo dosáhnout malého vítězství, když proti Ercovi obrátil jeho vlastní kouzlo.

Vítězství si ale nevychutnával dlouho, protože ho vzápětí srazil k zemi magický útok. Druid se pokoušel znovu vstát, ale zranění, které utržil, mu to znemožňovalo. Kate sledovala, jak mu zpod prstů líně vytéká krev. Nepřestával si tisknout dlaň na břicho. Možná se snaží sám sebe nějak léčit, napadlo ji. Mohla bych jim teď nějak pomoci…?

Když Erco zaútočil na Rische, Tanis se sebral ze země a plnou vahou do otce vrazil. Meč nechal ležet na zemi a udeřil ho pěstí do obličeje.

Erco překvapeně zamrkal a lehce zavrávoral. Toho Tanis využil, aby ho znovu uhodil. Dobře mířenou ranou nad loket ho donutil upustit meč. Dalšímu úderu už se ale Erco vyhnul a vzápětí synovi dokázal, že si dokáže poradit i beze zbraně. Tanis se však i přece všechny rány, kterými ho otec zasypal, držel vzpřímeně na nohou a oplácel mu je.

Nedaleko od nich se na nohy zvedl Iann. Krvácel z četných ran. Bolest mu očividně nevadila, přesto jeho tělo pociťovalo následky utrpěných zranění a jeho chůze byla poněkud nejistá.

Erco vytáhl zpoza opasku dýku a ohnal se jí po synovi.

Tanis jen taktak uhnul, přesto ostří zavadilo o lehkou prošívanici, kterou měl na sobě. Ani nedoufal, že se dostane včas ke svému meči. Uhýbal před Ercovými výpady, dokud si nevšiml odhaleného krytu. Využil toho, přiskočil ke králi a snažil se mu vyrazit dýku z ruky podobným výpadem jako prve meč.

Jenže Erco to očekával. Uchopil syna za paži a prudkým úderem, znásobeným magií mu zlomil předloktí. Tanis vykřikl bolestí.

Nikdo si nevšiml, že v ten samý okamžik i Iannova ruka bezvládně klesla k jeho boku a vypadla mu z ní zbraň. Jeho vlkodlačí krev se však stále projevovala a dala se pomalu do léčení i tohoto zranění. Iann ale cítil, jak ho četné rány a škrábance vysilují – jeho hojivá magie se valem vyčerpávala a za chvíli už nebude stačit… Musí to ukončit!

Tanisova levačka už nebyla k ničemu. Další ránu se pokusil vykrýt, ale byl příliš pomalý. Erco už nepotřeboval ani zbraň. Po ráně do žaludku se Tanis zlomil v pase a další úder ho srazil na kolena. Otec ho chytil za vlasy spletené do copu a donutil ho zvrátit hlavu. Přiklekl si za něj a přiložil mu čepel dýky k zádům.

„V podobné situaci už jsme se jednou ocitli, že?“ zašeptal mu do ucha a pak bodl.

Arana vykřikla a zakryla si ústa rukou.

Tanis nevydal ani hlásku, jen zmateně hleděl před sebe. Necítil, jak mu ostří proniklo do těla, necítil vůbec nic… Takhle vypadá smrt?!

Stále dýchal, klečel na trávě, která byla kluzká prolitou krví. Pokud to nebyl dostatečný důkaz, že je pořád naživu, pak nechápavé pohledy jeho přátel byly už dostatečně výmluvné.

I Erco byl zmaten. Právě svému synovi vrazil nůž do ledvin a on byl stále živý. Vytáhl zbraň z rány a podíval se na ni – nezůstala na ni skoro žádná krev. Magie…

Temný vládce si všiml Ianna, který se k němu blížil. Jedna ruka mu bezvládně visela podél těla, ale Erco si nepamatoval, že by ho v těch místech zranil.

Začínalo mu to docházet… Proto byl vlkodlak tak dobitý! Svou teorii si potvrdil, když bodl Tanise do ramene pod klíční kost. V tu samou chvíli se Iannovi začala po tunice rozlévat krvavá skvrna v místě, kde Tanis utrpěl zranění.

I Tanisovi to došlo – medailon, který mu Iann daroval… Zachrání ti život…

„Dobrá, tak se nejdřív vypořádám s tebou,“ zavrčel král podrážděně. Udeřil Tanise do spánku. Princ ztratil vědomí.

Iann v tu chvíli zavrávoral a padl na jedno koleno. Než stihl rozmrkat mžitky, které mu vyskočily před očima, Erco se k němu vrhl.

Vlkodlak se nestačil vzpamatovat včas. Erco ho bodl do břicha.

Iann se od něj snažil odtáhnout, ale otec ho držel pevně.

„Kdy ti asi dojde tvá léčivá magie?“ zeptal se výsměšně.

Nepočítal ale s tím, že se do boje zapojí Arana. Její bič se mu omotal kolem krku v dusivé smyčce. Když trhla, Temný vládce se zapotácel, ale neupadl. I tak poskytla Iannovi čas, aby si z břicha vytáhl nůž.

Erco se otočil k elfce a vyslal jejím směrem kouzlo, které ji mělo na místě zabít. To už ale před ní stál Risch a zaštítil ji vlastní mocí. Byl bledý ze ztráty krve a sotva stál na nohou, ale nápor Ercova útoku ustál.

Iann ale nestačil znovu zaútočit. Byl již zesláblý a pohyboval se pomalu. Erco k němu znovu obrátil svou pozornost, a to byl konec.

Nedalo mu takřka žádnou práci vykroutit vlkodlakovi tesák z ruky. Mezitím zvládnul i odvrátit několik Rischových kouzel. Druid už byl slabý a jeho snahy si míjely účinkem.

Dýka se zakousla do Iannova zuboženého těla.

Jednou, dvakrát… potřetí.

Vlkodlak klesl bezvládně do trávy. Kousek od něj se cosi duhově zalesklo.

„To bychom měli.“

Erco se vydal zpět ke svému synovi. Tanis se probral a pokoušel se postavit na nohy, stále napůl omráčený. Nacházel se kousek od srázu. Stačí, aby do něj otec strčil, a Tanis se zřítí do modré hloubky pod sebou…

Arana se snažila dostat k Tanisovi, ale Risch ji zadržel. Vtiskl jí do dlaně svůj váček s Prachem.

„Nemusíš to vidět. Dostaň se odsud, zachraň se!“

„Nemůžu ho tady nechat!“ zavzlykala.

Rischovi se podlomila kolena a upadl by, kdyby ho Arana nepodepřela.

„Musíš. Já ho nedokážu zastavit… Prosím, běž odsud…“

Arana uslzenýma očima pohlédla na Tanise.

„Pokud mám odejít, tak ty půjdeš se mnou,“ šeptla Rischovi do ucha.

Erco se tyčil nad Tanisem. Jeho syn se ani nepokoušel bránit, jaké to zklamání…

Zaslechl za sebou rychlé kroky.

Otočil se právě včas, aby viděl Kate. Vůbec si v tom zmatku nevšiml, že tu zlodějka byla také…

Dívka do něj vrazila plnou vahou – doufala, že ho tím vyvede z rovnováhy natolik, aby přepadl přes okraj srázu, bez ohledu na to, že by spadla s ním. Málem se jí to podařilo. Málem…

Kate se k němu tiskla, jako by se ho snažila obejmout… Až když Erco ucítil na ruce horkou krev, došlo mu, že stále držel v ruce dýku, kterou se chystal zavraždit svého syna.

„Ne…, ne…,“ zašeptal zmateně. Tohle nechtěl!

Katenina hlava se zvrátila dozadu. Erco ji podepřel a pomalu spolu s ní klesal na kolena. Její tělo mu v náruči ochablo, život z ní kvapem vyprchával. Srdce mu sevřel náhlý chlad. Netušil, že by v sobě něco podobného ještě někdy dokázal najít…

Na Temného vládce dopadl stín. Vzhlédl. Stál nad ním Iann, v ruce třímal diamantový nůž. Oči mu planuly nesmiřitelnou zlobou.

„Jak…?“ zeptal se Erco a ve tváři se mu zračilo zoufalé nepochopení.

Vlkodlak se nenamáhal s odpovědí, místo toho vrazil klečícímu králi nůž do krku.

Erco překvapeně zamrkal.

Iann nůž vytáhl. Z rány okamžitě vytryskla krev. Otec si na krk přiložil dlaň v marné snaze zastavit krvácení. Iann ho bodl znovu, tentokrát do stejných míst jako prve Risch.

Erco se snažil něco říct, ale místo slov z něj vyšlo jen zachrčení spolu s krvavou pěnou.

„Odpočívej v pokoji, otče…,“ zašeptal Iann.

Stál tam, dokud se Temný vládce nezhroutil do trávy; oči zůstaly otevřené hledět k nebi, stále plné nepochopení…

Všechno se seběhlo tak rychle, že Arana ani nestačila otevřít portál. Ačkoliv se za to v tu chvíli nenáviděla, nejdůležitější pro ni bylo, že Tanis přežil. Když z Ercova těla začala vytékat krev a spolu s ní jeho život, úleva, která se jí náhle zmocnila navzdory všemu, ji málem rozplakala. Věděla, že by měla cítit něco jiného, cokoliv, ale nedokázala si pomoct a pociťovala akorát radost a úlevu.

Až dodatečně si uvědomila, co znamená, že Iann uspěl tam, kde Risch selhal…

Vlkodlak stál nehybně nad Ercovým tělem, dokud neodezněla i poslední křeč a nebylo jisté, že Temný vládce je mrtvý.

Nedokázala tomu uvěřit, Erco skutečně zemřel. Samozvaný vládce a tyran konečně opustil tento svět… Ležel v kaluži vlastní krve na bohy zapomenutém místě.

Iann náhle zavrávoral a opřel se dlaní o stehno. Zhluboka oddechoval.

Arana, i když sama nemohla nyní používat magii, pocítila náhlý přesun energií, odliv síly, která tu doteď byla přítomna, aniž by si to uvědomovala.

Vlkodlak se ztěžka napřímil a pohlédl na Tanise. Ten na něj stále ještě částečně omráčeně kývl. Pak se Iann obrátil k ní a k Rischovi, kterého podpírala. Usmál se na ně. Poprvé od Nefeniny smrti se doopravdy usmál. Z té strhané, předčasně zestárlé tváře bylo najednou patrné, že jejich přítel je zpět, i když ne nadlouho – Arana viděla krev, vytékající mu z ran, které už ani jeho léčivá magie nedokázala hojit.

Iann znovu obrátil pohled k Tanisovi. Řekl mu něco, co Arana neslyšela.

Pak udělal krok do prázdna a zmizel v oparu vodní tříště.

Tanisovi stékala po tváři slza, když k němu Arana přiběhla. Pevně ho objala a on její objetí opětoval.

„Tolik jsem se bála…,“ vzlykala.

Tanis nic neříkal, jen ji svíral v náruči.

Risch se unaveně sesunul na zem vedle nich. Sledoval, jak se Ercovo tělo hroutí do sebe – jak ho požírají zbytky magie, kterou do sebe násilím vpravil. Co ho vedlo k tomu, že udělal tak zoufalý čin, kterého se děsí i umírající? Proč dobrovolně podstoupil to, co bylo Iannovi vnuceno cizí vůlí? To už se nikdy nedozví.

Králova mrtvola doslova mizela před očima. Risch cítil, jak do sebe diamantový nůž lačně nasává všechnu energii, kterou ještě mohl z Ercova těla získat. O tom ale ve svitcích ani v Jadwelově deníku nebyla žádná zmínka. Takhle by se podle všeho nůž chovat neměl… Risch z toho měl nepříjemný pocit.

„Měli bychom jít. Musíme dojít pro pomoc, nechat se ošetřit,“ hlesl vyčerpaně. „Hlavně se musíme dostat odsud…“

Arana přikývla a pomohla vstát Tanisovi. Když se ale skláněla k Rischovi, míra magie, kterou mohl nůž vstřebat, přesáhla svou mez.

Risch ani nestihl vykřiknout varování. Pokusil se o vlastní kouzlo, ale nevěděl, zda ho skutečně provedl, nebo to nakonec nestihl. Strhl Aranu pod sebe právě včas, když nůž pod náporem energie, kterou vysál z králova těla, explodoval.

Úlomky magií prosyceného diamantového nože se rozlétly do okolí, zanechávaje za sebou rýhy v zemi či kmenech stromů, do nichž se zaryly.

„Rischi!“ křikla Arana poděšeně, když na ní zůstalo druidovo tělo bezvládně ležet. S Tanisovou pomocí ho ze sebe sundala a opatrně ho položili na zem.

Pod levým ramenem měl Risch ošklivou ránu s popálenými okraji, jak ho zasáhl zblízka jeden z úlomků. Na hrudi ale žádné poranění neměl – střep mu zůstal v těle…